Tohle je naprosto jistě ve Špindlerově Mlýně, je tu část hotelu Savoy, kde jsme vždycky bydleli. Dodnes tam je. A tady je můj tatínek, bratr a já. A na lehátku sedí Rudy Unger, učitel, který byl z Německa a vyučoval mého bratra. Co ho ale učil, to nevím. Jak vidíte, měla jsem jiné starosti, skotačila jsem, byla jsem šťastné dítě. Mohlo mi být tak pět. Kdykoliv jsem ve Špindlerově Mlýně, musím jít k tomu hotelu. Podívat se, jestli tam pořád ještě je, a to je všechno.
Můj otec, Emil Synek, se narodil 1. června 1894 ve Vídni. Vyučil se zubním technikem a laborantem a pak si udělal nějaké zkoušky, takže byl takzvaně dentista. Což znamenalo, že mohl i trhat zuby a vůbec mohl dělat všechno na úrovni zubního lékaře. Na Letné měl svou vlastní velkou zubařskou praxi. Byl také zřejmě velmi činný v grémiu zubařů, dělal nějaké přednášky a já nevím, co všechno. Ve své profesi byl velmi aktivní, pořád se vzdělával a studoval desítky odborných časopisů. Byl u nás, myslím, jedním z prvních, kdo měl rentgen. Pamatuji se, že byl od Siemense, ta firma ho k nám dodávala z Německa. Ale nebyl lékař, byl dentista.
Byl mimochodem velmi populární, protože zadarmo spravoval zuby tehdejšímu fotbalovému družstvu Sparta. Pro něj bylo koneckonců charakteristické, že mnoha lidem, když neměli peníze, spravoval zuby zadarmo. Říkával, že si to přirazí na bohatých. Dnes by nemohl existovat, během roku by zkrachoval. Měl totiž silné sociální cítění, což bylo ostatně v bohatých židovských rodinách časté.
Narodila jsem se 24. září 1926. Narodila jsem se v Praze a kromě Terezína jsem nikdy jinde nežila. Mám jednoho bratra, který se narodil 26. listopadu 1921. Jeho skutečné jméno je Jiří Synek, ale je známý pod svým uměleckým jménem František Listopad. Udávám jeho umělecké jméno, protože je pod tím svým pseudonymem docela známý v zahraničí i tady. Vydal několik knih a věnuje se také divadlu.
